Brain vs. Heart part 5

18. may 2012 at 19:56 | Wenn Ell |  Brain vs. Heart

S menším spožděním je tu pátý díl. No jak to tak počítám, tak tahle povídka bude mít asi semd dílů. Teda spíš určitě. Už to mám promyšlené, takže se nemusíte bát, že nebudu mít o čem psát. Uvítám váš názor ;).

Můj budík, ohlašující páteční ráno zazvonil. Bylo to zase po dlouhé době, co jsem se těšila do školy. Proč? Zase ho uvidím! Jen z jednoho jsem měla strach. Jak se ke mně bude chovat? Bude si mě vůbec všímat? Určitě ne! Nebude se chtít ztrapnit, před kámošema s někým jako jsem já. Ale i tak se těším. Navíc se nemůžu dočkat, až to budu vyprávět kamarádce. Pff… Kašlu na vyprávění! Chci jeho! Prosím, ať si mě všimne, ať si mě všimne.

A kruci! Měla bych už konečně vstát. Dobře jdu na to. 1…2…3…hop! Následoval ranní stereotyp: snídaně, obléct se, koupelna a směr škola. Byla jsem tak natěšená, že jsem do školy vyšla už pět minut po půl, což se tak často nestává. Všimne, nevšimne, všimne, nevšimne, všimne, nevšimne. "Ahoj princezno".

"Kruci" Zase jsem se nějak dostala mimo realitu a zapomněla jsem, že už jsem u školy! "Cože?". "Ale nic, Ahoj" usmála jsem se a pak mi to došlo, trochu ve mně hrklo, ale dávat něco najevo nebylo možné. Všiml! Všiml! Všiml! "Jakpak si se vyspala?" "Perfektně! A ty?". Páni, vůbec jsem netušila, co se semnou děje. Za normálních okolností a zhruba před týdnem jsem s ním nebyla schopná promluvit ani slovo, bez toho abych omdlela. Jenže když jsem s ním, cítím se jako bych nemusela nic skrývat. Ne, že bych to jindy dělala, ale prostě jsem mohla být sama sebou.

"Musel jsem myslet na ten náš včerejšek".
"Jo? A na co jsi přišel?".
"Že se mi to hrozně líbilo a chci si to někdy zopakovat".
"Ráda."

"Konečná". Prohlásil vesele, když jsme se zastavili u mojí třídy. Achjo, nechtělo se mi s ním loučit. Ne a ne a ne! Jenže, co mi zbývalo, že?. "Měj se" Uculil se a dal mi pusu na tvář. "Ty taky". Stihla jsem za ním ještě zavolat. Slyšel mě? Těžko říct.

Překročila jsem práh třídy a zamířila ke své lavici. Ale nějak mi nedošlo, že vzhledem k tomu, že byly dveře otevřené mě a Harryho všichni viděli. No samozřejmě zpráva číslo jedna, poplach. Jenže jak už to tak bývá u zamilovaných lidí sem si toho nějak nevšimla, culila se a šla dál ke své lavici. Najednou si přede mě stoupla "královna" naší třídy, slečna dokonalá, velevážená lady Tracy.

"To je divný" zamyšleně si mě prohlédla.
"Co je divný" moje dobrá nálada jaksi vyprchala a já po ní jsem otráveně štěkla.
"Proč by nejhezčí kluk na škole chtěl chodit s chudinkou, jako jsi ty?" podezíravě mě ledově probodla pohled.
"Představ si, představ si Tracy, že jsem čarodějnice! A začarovala jsem ho!" řekla jsem naoko hrozně "prozrazená".

Ano, ano, ano, ano! Tahle hláška se mi prostě povedla, na radování jsem ale moc času neměla. Zazvonil zvonek a já si tak, tak stihla nachystat učení na první hodinu-matematiku. V podání našeho učitele to zní jako teorie vzniku lidstva, ale z toho jsem si momentálně hlavu nedělala. Musela jsem přemýšlet nad otázkou Tracy. Vážně, on je nejhezčí a nejroztomilejší kluk této školy a já prostě jenom chudinka. Tak proč semnou chce chodit?

Ani z dnešního vyučovaní jsem si moc neodnesla, celou dobu jsem nad tím totiž musela přemýšlet. Že by se vsadil s kámošema? Ne, to by neudělal. Chová se tak upřímně! Ale co když to jen hraje. Co, když mě vlastně vůbec ani nechce? Chce jenom dokázat kamarádům, že dokáže sbalit každou.

"Ahoj princezno" vytrhl mě z myšlení jeho hlas. Právě jsem šla po chodbě směrem do šatny, od teď po boku jeho. Usmála jsem se a prohlédla si ho, to byla něco jako odpověď na pozdrav. "Jaký se dnes měla den?" pokračoval. "Já, já…přemýšlející" rozhodla jsem se mu nelhat. Dobře, pravdu jsem mu úplně taky neřekla, ale na to se přece neptal! "A nad čím jsi přemýšlela?". Tak jo, až do teď se neptal. "Ále, znáš to teorie vzniku lidstva, vesmíru a podobně". Jo, já vím! Teď už jsem mu lhala. A on je buď hodně prozíravý a nebo nejsem ve lhaní tak dobrá, jak si myslím.

"Jasně a já tady teď vůbec nejsem. Radši mi pověz pravdu." Začal se na mě upřeně dívat. Nevím jestli to bylo tím pohledem, abych měla klid nebo abych ulevila i sobě, ale prostě jsem mu to řekla po lopatě. Jenže jsem to otázku formulovala dost, dost blbě. "Proč semnou chceš chodit? Vždyť já se ti nerovnám ani po kotníky". Pane bože! Jsem tak trapná, on přece nikdy neřekl, že semnou chce chodit! "Takže my splolu chodíme, jo?" Zareagoval samozřejmě tak, jak jsem předpokládala. Když, ale uviděl, že já jsem to nebrala moc jako vtip, spíš jako velký trapas zmírnil. Došli jsme k mojí šatně a já tam jen zaběhla vzala si boty a mikinu a šla zase zpět za ním.

Až teď mi to vlastně cvaklo, on má ve škole boty. Ale teď jsem měla myšlenky úplně jinde. Než jsme vyšli ze školy, bylo ticho. Pak mě objal kolem ramen a začal mluvit. "Víš, je mi jedno, co si ostatní myslí. Konečně už mi je to jedno. Takže jsem pozval na rande holku, o který si myslím, že je nejkrásnější, nejchytřejší, nejrozumnější a nejlepší ze všech, koho znám." Páni. A co mu jako na tohle mám říct? Byla jsem ztuhlá snad všude, kde to jde. Vlastně jsem si uvědomila, že nemusím říkat nic. A to jsem taky přesně udělala, položila jsem mu hlavu na rameno, on mě stále držel kolem ramen a šli jsme k mému domu. "A když už jsi to nakousla…já…já…já bych s tebou chtěl chodit." Dlouho nevěděl, jak se vymáčknou, ale nakonec na to přišel a já momentálně byla snad ten nejšťastnější člověk na světě.

Došli jsme k mému domu a já se postavila před domovní dveře a on přede mě."Já s tebou taky." Poznamenala jsem a dala mu pusu na tvář, snad na rozloučenou. Jemu to, ale asi nestačilo a za chvíli jsme se spolu líbali. Bylo to vážně nepopsatelný. S ním jsem se prostě nepoznávala. Byla jsem tak… odvázaná! Když už mi docházeli i ty poslední zásoby dechu odlepila jsem se od jeho rtů. "Měj se." Zašeptala jsem, a aniž bych udělala cokoliv dalšího, odešla domů.

No dobře, až tak v klidu jsem to nenechala. Přišla jsem dolů, hodila rychle kamsi tašku a 'nenápadně' jsem ihned běžela k oknu a špehovala, jak zareaguje. On se jen usmál a lehkým krokem odešel. Páni…
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Strefíš se do tečky?

.

Comments

1 Luss ^_^ Luss ^_^ | Web | 18. may 2012 at 20:30 | React

Ty jo, ta se má. Kéž by se tohle stalo s mým idolem. Vlastně ani žádýho idola nemám, mám teď pauzu, sice se mi líbí hodně kluků, ale že bych byla zamilovaná, to ne, ale stejně té holce závidím. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama