Brain vs. Heart part 1

13. april 2012 at 17:27 | Wenn Ell |  Brain vs. Heart
Tuhle povídku jsem začala psát vše a dnes ji dopsala. Narážky na One Direction neberu, jedním uchem tam, druhým ven. Uznávám pouze odůvodněnou krytiku, Doufám, že se aspoň trošičku líbí.


Nebyla jsem nejoblíbenější, ale ani jsem nezapadala mezi outcedery. Klasická holka na klasické škole. Nic výjimečného, nic zvláštního. A jako ostatní holka jsem měla se svou kamarádkou, také normální holkou, idola. Toho nejkrásnějšího na škole. O tři ročníky výš, ale jak je známo v lásce na tom nezáleží. Vše to chce brát s nadhledem. Jenže láska je slepá a nadhled v ní neexistuje. Nebyly jsme jediné, které do něj byly zblázněné, ale ostatních jsem si jaksi nevšímala. Když o tom tak přemýšlím, připadá mi to jako kůň s klapky na oči. Dívá se pouze dopředu, na ostatní nemá čas ani možnost, jde dopředu. S kamarádkou jsme o něm snily den, co den, ostatně jako každá na naší škole. Jenže to bylo to, snily, a já věděla, že to u snů zůstane, ale co, stálo to za to!



Byla středa, nesnáším ten den. Mám narvanou kabelu k prasknutí, až mě to tahá k zemi. Školu mám až do třičtvrtě na čtyři a navíc ty nejhorší předměty a učitelé. Víc by si člověk nemohl přát. Právě byla druhá hodina, jediná odpočinková hodina za tento den, výtvarná výchova. Měla jsem v uších zaražené sluchátka, tvořila portrét mé nejlepší kamarádky a nic víc jsem si nemohla přát. Bohužel jsem měla hudbu nahlas. Najednou se nade mnou objevila rozzuřená učitelka a vyrvala mi hudbu z uší. Schytala jsem to pěkně a z toho jak se spolužáci hihňali, jsem usoudila, že mě asi učitelka několikrát volala. Po drsném kartáči, který trval asi osm minut, se učitelka dostala k tomu, co chtěla. Vrazila mi do třídy papír se slovy "dones to panu učiteli McKinellimu, momentálně učí v učebně číslo 93". "Hm." přikývla jsem, vypnula muziku a vydala se na chodbu. Výtvarné učebny byli v přízemí, učebna 93 byla v třetím patře. V prvním jsem začala litovat, že jsem tu muziku nevzala s sebou. Ve druhém jsem si to uvědomila, prudce jsem zastavila a skousla dolní ret. "Učebna 93! Učebna 93! Učebna 93!". Znělo mi to stále v hlavě. To číslo znám, toto číslo já znám nazpaměť! Je to číslo učebny mého idola! Rozešla jsem se, ale už značně nervózněji. Nedalo mi to, až když jsem šla po schodech do třetího patra, rozevřela jsem list, který jsem dosud tak pevně svírala v ruce. Stálo v něm "Prosím o uvolnění pana Stylese a okamžité dostavení za mnou". Ne, ne, ne! To nebylo možné. Nejen, že půjdu do jeho třídy, ale půjdu s ním i zpět! A to úplně sama! Zastavila jsem se před dveřmi a přemýšlela.

"To zvládneš, je to jen kluk, jako každý ostatní, jednoduché, nic víc". Mumlala jsem a přesvědčovala sama sebe. Sebrala jsem všechnu odvahu a vzala za kliku, otevřela dveře a začala jsem litovat. Všichni utichli a začali zírat jen a jen na mě. Stále jsem tam chvíli, ale připadalo mi to jako věčnost. "Co potřebuješ?" Vyhrkl učitel hrubě. Překročila jsem práh třídy a šla směrem k němu. "Já, paní, to, papír". Mumlala jsem po cestě. "Tady" řekla jsem, když jsem k němu došla a natáhla k němu papír. Podezíravě si mě prohlédl, ale já mu moc pozornosti nevěnovala, pohled mi cukal k Harrymu. "Hm, hm, hm. Dobře nejsem moc nadšený, ale fajn". Zamumlal pod vousy, které vlastně ani moc neměl. "Tákže pan Styles půjde tady se slečnou" vykřikl přes celou třídu. Bylo to jako výkřik ze snu, cukla jsem sebou a možná jsem i trochu leknutím zapištěla, protože tenhle učitel zněl jako siréna, ale vím, že se mi potom celá třída smála. Tedy skoro celá, všichni kromě Harryho. On je téměř vždy veselí, ale teď ne. Otráveně, možná až smutně vstal z lavice a šel ke dveřím. Já ho následovala.

Zanedlouho jsme byli oba na chodbě a kráčeli zpět do výtvarné. Byla jsem ohromená, čekala jsem, že Harry bude jako vždy nabytý plný energie, jak je to u něj stereotypem. Šíleně jsem se bála, že se usměje nebo dokonce něco řekne a mě se podlomí kolena. Nebylo to tak. Šel vedle mě, ruce měl svěšené, pohled upřený do země a vypadal dost zničeně. Všechno ve mně mu chtělo pomoct, prostě jsem musela! Ale nemohla. "Co se stalo?" špitla jsem. Ne, ne, ne právě jsem promluvila na něj! Musím být nějak zdrogovaná, jinak to není možné! Po výčitkách a nadávkách na mou osobu jsem čekala pohled hovořící "tebe to zajímat nemusí" nebo výsměch, ale nic, nic víc než pohled zabořený do podlahy a jedno slovo. "Škola". Znělo to dost smutně a všechno ve mně se ještě více rozbouřilo. Naštěstí jsme byli u třídy a zvuk kliky, který zazněl po celé chodbě, když zatáhl za kliku, mě probudil z myšlení a vrátil do reality.

Mám pocit, že si mě ani moc nevšímal, vstoupil do třídy, a i když jsem trochu váhala, šla jsem za ním. Prvně jsem pohledem přejela kámošku, která na mě překvapeně čučela a hrozně se hihňala. Věděla jsem přesně, na co myslí. Jenže srdce je srdce a moje pozornost zase patřila Harrymu. Se sklopenou hlavou přišel k učitelce. "Pojď semnou". Řekla, jakoby si to cvičila celý život a odvedla ho pryč ze třídy. Šla jsem si zpět sednou a snažila jsem se znovu malovat, ale nemohla jsem, nemohla jsem na něj přestat myslet. Připadalo mi to jako roky, ale asi po deseti minutách se vrátili. Učitelka otevřela dveře, ale on za ní nešel, čekal na pokyn. "Sedni si tady na chodbu a počkej do konce hodiny". Řekla jakýmsi neurčitým beznadějným hlasem. On smutně přikývl a nejspíš vykonal její povel, ale to už nevím, zavřela totiž dveře. Moje ruka vystřelila do výše, musela jsem mít pomatené smysly. "Paní učitelko, mohla bych jít prosím na záchod". Přikývla a já jsem pochopila, co jsem udělala za blbost. Nechtělo se mi na záchod, ani trošku. Ale část mého já ho prostě musela vidět! Bylo to většina část, všechna kromě mého zdravého mozku. Nemohla jsem s to rozmyslet a tak jsem se vydala ze třídy, byla jsem si jasna, že kolem něj prostě projdu na záchod a zase zpět. Ani si ho nevšimnu! Otevřela jsem dveře a zase je za sebou zavřela.

"Harry?". Pane bože, co jsem to udělala!

 

1 person judged this article.

Poll

Strefíš se do tečky?

.

Comments

1 Luss ^_^ Luss ^_^ | Web | 13. april 2012 at 21:04 | React

Wenn Ell, tady na to kritika neexistuje. Byla doba, kdy jsem tyhle povídky na blozích nečetla - bylo to buď z důvodu, že to byla třeba 5. část a nebo mě to prostě odpudilo už z názvu. Tato doba je už pryč, už jsem v jiné době, kdy čtu všechny povídky a potom na ně napíšu svůj upřímný názor. Proto ti píšu toto: Miluju tvůj blog, miluju tvoje články a hlavně miluju tvoje povídky a příběhy. Tento mě zaujal natolik, že si tak hrozně přeju další díl, že bych pro to snesla i modrý z nebe. Tak nádherný, prostě jsem se do toho pořádně vžila a připadalo mi to, jako kdybych to právě prožívala. Nádherně píšeš, opravdu, klobouk dolů! Jen tak dál :)

2 Luss ^_^ Luss ^_^ | Web | 14. april 2012 at 8:29 | React

Nemáš vůbec za co. Vlastně jsem napsala a dala do rozepsaných povídku díky tvému blogu, protože jsem už nějakou chtěla dlouho napsat, ale já jsem na to pořád zapomínala, tak jsi mi to připomněla :D Děkuju moc, ta tvoje je nádherná, opravdu hrozně moc, jsi úžasná spisovatelka =)

3 Luss ^_^ Luss ^_^ | Web | 14. april 2012 at 8:36 | React

Ale prdlajs, já jsem upřímná! :D :*
lucinuska.blog@seznam.cz =))
Děkuju moc za nabídku, až mi pošleš dotazy, tak a ně hned odpovím =)*

4 fashion-kate fashion-kate | Web | 14. april 2012 at 9:31 | React

Moc pěkný ! :-) krásná povídka

5 Luss ^_^ Luss ^_^ | Web | 14. april 2012 at 10:49 | React

Odepsala jsem ti na ten e-mail, snad nevadí, že jsem se hoodně rozepsala, protože to byly skvělý otázky =)) Děkuju moc za ně ;)

6 Luss ^_^ Luss ^_^ | Web | 14. april 2012 at 11:15 | React

Tak jsem na tebe dala a nakonec tu povídku opravdu aktualizovala. =)

7 MiSs Cute MiSs Cute | 14. april 2012 at 11:59 | React

wow...Nemohla jsem přestat nečíst!Bude další díl?? prosím..Hrozně mi to připomíná jednu chvíli minulého roku kdy jsem byla zblázněná do jednoho kluka.Akorát sem nesla papír do jejich třídy a hned odešla ale málem sem umřela než sem vešla.Srdce mě málem vylítlo jak silně bušilo.. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement